Umělkyně Bety Krňanská na konci října úspěšně dokončila dvouměsíční uměleckou rezidenci na Tchaj-wanu. Hlavní část rezidence strávila Bety v Surfy Space v Luodongu na severo-východním pobřeží Tchaj-wanu a další dva týdny měla možnost čerpat inspiraci v hlavním městě Tchaj-peji. Rezidenci v Luodongu spoluorganizovala česká instituce MeetFactory společně s uměleckým kolektivem Hyper Wave a Českým centrem Tchaj-pej. Pobyt v Tchaj-peji proběhl díky spolupráci s Treasure Hill Artist Village. Bety Krňanská ve své tvorbě propojuje tradiční techniky umění s umělou inteligencí. Výsledná díla rezidence se zaměřují na to, jak se v tchajwanském kulturním kontextu protíná ženskost a technologiemi, s využitím místních textilních materiálů, malby a generativního AI. Na závěr rezidence jsme Bety požádali o krátký rozhovor. Zajímalo nás, jak se jí pobyt na Tchaj-wanu líbil, jaké dojmy a zážitky si odváží a jakou inspiraci z pobytu načerpala.
Už nějakou dobu žiješ v Řecku. Z jakého důvodu jste si pro svou rezidenci vybrala právě Tchaj-wan? Vnímáš nějaké podobnosti mezi životem v Řecku a na Tchaj-wanu?
V posledních dvou letech jsem měla možnost krátce navštívit jiné asijské země a tahle část světa mě naprosto okouzlila. Když jsem viděla otevřenou výzvu pro rezidenci na Tchaj-wanu, okamžitě jsem věděla, že je to místo, kde chci strávit nějaký čas. A jsem nesmírně vděčná, že to vyšlo!
Po příjezdu do městečka Luodong mě překvapilo, jak moc mi v jistých ohledech připomíná Atény. Například situace pro pěší je podobná. Chodníky téměř neexistují, pěších lidí je minimum a většina se přesouvá na skútrech. Všude kolem jsou auta a motorky, jako by lidé už ani nechtěli chodit. Dále jsem našla podobnost v tom, jaký mají aktivní noční život. Lidé večer posedávají na lavičkách v parcích, nebo si dávají jídlo na nočních trzích. Přes den pak skupinky důchodců hrají deskové hry… V těchto ohledech vidím výraznou podobnost mezi Tchaj-wanem a Řeckem.
Co tě na Tchaj-wanu nejvíce překvapilo? Zažila jsi tu nějaký kulturní šok?
Překvapilo mě, že lidé tu obecně nemluví moc anglicky. Pak také otevřenost vůči LGBT komunitě, která se teď, bohužel, v Evropě stává častějším terčem. Člověk se tu obecně cítí velmi bezpečně. Několikrát jsem si nechala odemknuté kolo s taškami na ulici, a po hodině ho našla tak, jak jsem ho opustila. Pro nás je to v Evropě spíš taková utopistická verze světa, bohužel… Jinak mě fascinoval jejich vztah ke zvířatům, zejména k domácím mazlíčkům. Na každém rohu jsem potkávala psy, nebo kočky v oblečcích, a vlastně jsem viděla víc psů v kočárcích než dětí.
Našla jsi na Tchaj-wanu nějakou novou inspiraci pro svou tvorbu?
Ano, všudypřítomný cute element, který je hluboce zakořeněný napříč generacemi, se stal silnou inspirací. Zvířátka v oblečcích a plenkách, plyšové hračky, figurky s velkýma očima. To, co je v evropském kontextu často vnímáno jako infantilní, je zde zcela přirozeně přijímané. Tenhle přístup mě velmi zaujal. Po materiálové stránce jsem tu objevila také řadu nových materiálů a technik, které bych ráda zapojila do své další tvorby.
Většina tvé rezidence probíhala na východním pobřeží ostrova v malém městečku Luodong. Zároveň jsi tu měla možnost strávit dva týdny v hlavním městě Tchaj-peji. Kde se ti líbilo více? Dokážeš si představit, že se v budoucnu na Tchaj-wan vrátíš?
Bylo skvělé mít možnost zažít obě prostředí. V Luodongu se mi pracovalo skvěle, protože mě tam nic nerozptylovalo a mohla jsem se naplno soustředit na tvorbu. Tchaj-pej byla naopak fascinující svou energií, zajímavou architekturou, záplavou světelných reklam a neonů, luxusní auta, a přitom hned za rohem staré uličky s buddhistickými chrámy a nočními trhy. Určitě bych se ráda na Tchaj-wan někdy vrátila. Během pobytu jsem krátce navštívila i Taichung, který na mě udělal velký dojem. Je to taková kombinace Luodongu a Tchaj-peje. Příště bych ho ráda prozkoumala víc.
Kde budeš v blízké době vystavovat svá díla? Můžeme na tvých nastávajících výstavách vidět obrazy, které vznikaly právě zde na Tchaj-wanu?
Týden po návratu otevírám svou sólovou výstavu Crash v athénské galerii George Benias. V příštím roce mě čekají dvě sólové výstavy v Praze – a na jedné z nich určitě představím i díla, která vznikla právě na Tchaj-wanu.
Moc Bety děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů s nadcházející výstavou i další tvorbou!
